Vodácký tajný vandr 27.-28.4.2024

Vodácký tajný vandr 27. 4. – 28. 4. 2024

Na konec dubna jsme si schovali akci pro naše starší členy. Jednalo se o tajný čundr, kdy jsme chtěli, aby si užili putování s plnou polní, vaření v přírodě a taky zjistili, jak jsou na tom se svými silami.

Vše začalo v sobotu ráno za krásného počasí se sešla celá řada odvážlivců. Původně se mělo jet vlakem, ale kvůli výluce musely naše nožky do přistaveného busu. Kola autobusu nás dovezla až do Vimperka, kde naše výprava vystoupil a naházela batůžky na jednu hromadu. První úkol totiž zněl pořídit si jídlo. Dle přiloženého návrhu jednotlivé družiny tvořily nákup. Každý dostal jiné recepty, takže se očekávalo, že gastronomické snažení bude velmi pestré.

Po nákupu a jeho rozmístění do batohů už se začalo šlapat. Naše kroky vedla červená značka a kopírovali jsme trasu kdysi dávné zlaté stezky. Hlavním cílem dne se stal Mářský vrch. Na jeho kopci stojí kaple s rozhlednou, ale taky krásný bytelný přístřešek. Až k němu jsme se dostali chvilku po jedné hodině. Následovala první vařící etapa. Pracovně ji můžeme nazvat polévkovou. Vznikly hrachová, francouzská, gulášová. Vařili jsme na malých přenosných vařičích. Každý z družiny, jedno jestli dětí nebo vedoucí, přiložil ruku k dílu a o možná i o to s větší chutí potom všechno uvařené rychle zmizelo.

Počasí nad námi drželo i dál svoji slunečnou ruku. Pokračovali jsme dál. Míjeli vesničku za vesničkou, louku za loukou, lesík za lesem. Cesta hezky ubíhala a bez zbytečného bloudění se nám podařilo dostat do Malenic. Zde probíhal čarodějný rej. Chvilku jsme ho pozorovali se zakoupenými nanuky a potom využili opět vlaku (čti opět výlukového autobusu), abychom se popovezli do Volyně.

Ve Volyni na nás čekalo již ubytování. Využili jsme kontaktů se zdejšími skauty a přespali u nich v klubovně. Mají ji moc hezkou. My nejdříve zabrali stoly před a začali opět kuchtit a potom využili i vnitřek nejen na spaní, ale i na večerní hry. Myslím, že mafiáni už dlouho nebyli tak zajímavý a akční. Bohužel čas nelze zastavit, takže okolo půlnoci už se muselo do hajan.

Ráno nás čekalo totiž brzké vstávání. Nejdřív balení, potom výborná snídaně na sladko. Podávaly se například vafle, vánočka nebo záviny, k tomu samozřejmě čajík. Nabuzení energií jsme hodili batohy na záda a vydali se směr Radošovice a potom domů do Strakonic. Síly pomalu ubývaly, ale přesto jsme stihli plánovaný návrat v podstatě na minutu.

Další čundr se stal minulostí. Přinesl zajímavé zážitky. Někdo si poprvé zamíchal polévku, někdo poprvé ušel nějaké kilometry s krosnou, někdo zjistil, jak se dělá guláš. Doufáme, že se účastníkům líbilo a za rok si ho třeba zopakujeme. Kam kdo ví, to by přece nebyl tajný čundr, kdybychom to věděli.

Sepsal kulinářský teoretik Hromada lidí (to je přezdívka)